Její soucit s trpícími pramení z její vlastní zkušenosti pod křížem, kde se její srdce protnulo s mečem bolesti, jak jí to kdysi předpověděl stařec Simeon. Maria pod křížem neutíkala před pohledem na trpícího Syna, neodvracela zrak, ale stála tam s pevnou vírou a nekonečnou láskou. Právě v tomto okamžiku nejvyšší tmy se stala Matkou nás všech, a proto tak dobře rozumí každému našemu sténání, každé nemoci a každé skryté slze, kterou nikdo jiný nevidí.
Soucit, který nám Maria ukazuje, není pouhou povrchní lítostí, která člověka lituje zdálky, ale je to aktivní spolu-trpění. Slovo soucit v sobě nese význam sdílení bolesti s tím, kdo trpí. Když prožíváme dny oslabení, kdy nás opouštějí síly, nebo když musíme doprovázet své blízké na lůžku nemoci, můžeme mít často pocit naprosté samoty a opuštěnosti. Právě do této samoty však vstupuje Maria. Ona nepřichází s lacinými odpověďmi nebo prázdnými frázemi o tom, že všechno bude dobré.
Přichází, aby seděla u našeho lůžka, aby nám položila svou mateřskou ruku na čelo a připomněla nám, že v žádné bolesti nejsme sami. Její přítomnost přináší uzdravení, které často začíná hluboko uvnitř - uzdravení lidského ducha z beznaděje a hořkosti. Maria nám pomáhá proměnit chvíle slabosti v prostor, kde se můžeme setkat s Boží milostí, a učí nás odevzdávat svou bolest s důvěrou do Otcových rukou, stejně jako to udělal její Syn.
Tento májový večer nás však Maria, Uzdravení nemocných, zve ještě k jednomu důležitému kroku. Učí nás, jak máme my sami projevovat soucit s těmi, kteří kolem nás prožívají své vlastní kříže. Žijeme ve světě, který oslavuje výkon, mládí, sílu a úspěch, a proto má často tendenci nemocné, slabé a umírající odsouvat na okraj společnosti, jako by byli přítěží. Maria nás učí dívat se na nemocné docela jinýma očima. V každém trpícím člověku nás zve k rozpoznání trpícího Krista.
Skutečný soucit znamená najít si čas, zastavit se, naslouchat a unést tíhu situace, ve které se druhý nachází, aniž bychom hned nabízeli hotová řešení. Někdy je tím největším lékem, který můžeme bližnímu darovat, právě naše tichá a věrná přítomnost, naše ochota sdílet s ním jeho těžký čas. Když se stáváme nástroji Mariina soucitu, přinášíme do chladného světa kousek nebeského tepla a naděje.
Když tedy dnes vzýváme Marii jako Uzdravení nemocných, prosme ji nejen za uzdravení našich vlastních tělesných neduhů a za sílu pro naše nemocné blízké. Prosme ji především o uzdravení našich srdcí z lhostejnosti a sobectví. Kéž se od ní naučíme mít srdce vnímavé pro bolesti druhých a ruce připravené pomáhat. Maria, Matka naděje a Uzdravení nemocných, zůstává s námi ve všech našich slabostech a její mateřská láska je zárukou, že žádné lidské utrpení nemá poslední slovo, protože za každým křížem svítá světlo vzkříšení.
Modlitba: Panno Maria, Uzdravení nemocných a Matko milosrdenství, přicházíme k tobě v těchto májových dnech se všemi svými bolestmi, slabostmi a úzkostmi. Ty dobře znáš křehkost našeho lidského života i tíhu nemocí, které doléhají na nás a na naše blízké. Shlédni na nás se svým mateřským soucitem a buď nám útěchou v dobách zkoušek. Prosíme tě, vypros nám u svého Syna dar trpělivosti a pevné naděje, když prožíváme tělesné či duševní utrpení, abychom nepropadali zoufalství, ale dokázali svou slabost odevzdat s důvěrou do Božích rukou.
Uzdrav, Maria, naše srdce ze slepoty a lhostejnosti vůči těm, kteří trpí kolem nás. Nauč nás mít pro druhé lidi stejný soucit, jaký máš ty s námi. Dej nám odvahu nezavírat oči před bolestí našich bližních, ale stávat se pro ně oporou, útěchou a znamením Boží blízkosti. Svěřujeme do tvé mateřské péče všechny lékaře, zdravotní sestry, pečovatele a ty, kdo se s láskou starají o nemocné; vypros jim sílu, trpělivost a laskavost. Zůstávej s námi, Matko, v každém okamžiku našeho života, a buď naší nadějí na cestě k věčnému uzdravení a radosti v nebeském království. Amen.